Vřes obecný (Calluna vulgaris)

Původ jména: Calluna – z řeckého kallynein = čistiti, zametati, vulgaris – latinsky obecný.

Lidová jména: Skřítkovo koště (lesní skřítci a trpaslíci si podle staré pověsti vážou z vřesu malá košťátka a jimi pak zametají a uklízejí les, lesní cesty a paseky), suchotiny, skotský vřes, řasa, pohana, vřísek, metličky, košťata.

Užití: Nať vřesu obecného obsahuje kyselinu citronovou, a proto se často užívá vnitřně v „denních“ čajových směsích s medovou chutí, pokud jsou přimíseny i květy. Díky vysokému obsahu tříslovin se vřesový odvar užívá k léčení ledvinových kamenů. Vřes je výbornou rostlinou medonosnou, a to nejen pro své kvetení do pozdního léta, kdy je často poslední včelí potravou. Hnědý vřesový med je mezi včelaři považován za jeden z nejlepších a nejkvalitnějších.

Zajímavosti: Staří Řekové se domnívali, že vřes svými kořeny láme kamení, a proto tuto rostlinu nazývali „Ereike“(ereiken = lámati). Lékaři jej právě pro tuto vlastnost užívali k léčbě ledvinových kaménků.  V Irsku užívali vřes namísto chmele, a to na vaření velmi chutného a „silného“ piva. Vřes je národní květinou Norska.

Zdroj:  Marta Knauerová, Čarovné bylinky, 1.vydání, 2008