Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)

Původ jména: Taraxacum - z řeckého taraxis = oční onemocnění, proti němuž se rostliny používalo, a akeomai = léčit, hojit, officinale - z novolatiny officina = lékárna, tedy lékárnicky užívaný

Lidová jména: „Dobrý mníšek“ se říká pampelišce pro její vysoce léčivou schopnost a pro její „ochotu pomáhat“, jak se dříve o užitečných bylinkách říkalo. „Zahradníkem“ byla pojmenována proto, že nechyběla téměř v žádné zahradě, a „hadí strašidlo“ se jí říkalo pro její stonky, připomínající vztyčené malé hádky.

Užití: Pampeliška je prastará léčivá rostlina. Čaj ze sušených listů a kořene působí projímavě, vzbuzuje chuť k jídlu a posiluje. Obsahuje mlékovitou šťávu, kterou už staří  Řekové používali při očních zánětech. Z čerstvých listů se připravují jarní saláty a špenát. Z květů se vyrábí domácí vína a velmi chutný med. Kořen se místy používá k výrobě kávoviny.

Zajímavosti: Pampeliška je významnou rostlinou medonosnou. Aby včela nasbírala 1 kg medu, musí navštívit 125 000 květů. Záznamy o léčbě jater čerstvou pampeliškovou šťávou najdeme již u Aviceny (slavný arabský lékař Ibn Sína), a to v letech 980 až 1036 po Kristu. Některé druhy pampelišek obsahují vysoké procento kaučuku, a proto byly tyto rostliny využívány za války k jeho vlastní výrobě.

Zdroj:  Marta Knauerová, Čarovné bylinky, 1.vydání, 2008