Jmelí bílé (Viscum album)

Původ jména: Viscum – z latinského viscus, z řeckého ixos = lep na ptáky (lodyhy i plody jsou po rozmáčknutí silně lepivé), album – z latinského albus = bílý

Lidová jména: Čarodějná metla, hromová metla, dubové majlí, bílá jemelka, posel bohů, svaté dřevo kříže, lék všech neduhů, jmelíčko, štěstíčko … Keltští kněží považovali jmelí za posvátnou rostlinu, obdařenou zvláštní silou a kouzelnou mocí odhánět každé zlo a démony. Hrálo důležitou roli při náboženských obřadech.

Užití: V přírodní medicíně má jmelí své nezastupitelné místo. Využívá se ve farmacii k přípravě léčivých čajů, extraktů, léčivých vín a speciálních přípravků. Z listů a větviček se získávají léky na snížení krevního tlaku, na prevenci kornatění tepen a posílení srdečního svalu.

Zajímavosti: Jmelí se zcela výjimečně vyskytuje i na dubu, a takové je považováno za nejlepší a nejvzácnější. Mnohdy však bývá zaměňováno s ochmetem evropským, který má lístky opadavé a plody žluté. Silně lepivá pryskyřice, vyráběná z bobulí, se kdysi užívala k lovu ptáků a k výrobě lepidla. Bílé plody s lepkavým obsahem žerou rádi ptáci, kteří je také roznášejí a jmelí tak množí. Pro lidi jsou tyto plody jedovaté, stejně tak jako celé jmelí.

Zdroj:  Marta Knauerová, Čarovné bylinky, 1.vydání, 2008